#měla bych se učit na maturitu

[krenhuff]

Aleš, rádiový čert... přijel od Budějic, z jihu.

hazbin hotel but make it slavic

[ucebni-denik]

Můj návrh pro skupinový projekt

Ráda bych se věnovala projektu, který by pomohl lidem poznat více technik a způsobů, jak se učit a jak svoje učení zefektivnit. Než jsem přišla na vysokou školu, tak jsem se vlastně moc učit neuměla. Hlavně díky jednomu z našich online předmětů jsem přišla na spoustu vychytávek, které při učení praktikovat.

Pamatuju si, jak jsem před maturitou seděla u youtube a hledala videa, jak se co nejefektivněji učit na maturitu. Spoustu mých spolužáků ale takový research nedělalo a učili se dost nesystematicky. Což jsem ve výsledku dělala i já, protože jsem měla sice spoustu informací, ale nedokázala jsem se v nich zorientovat a reálně je využít. Proto by podle mě bylo dobré vytvořit něco, kde bychom různé způsoby a vychytávky přehledně shrnuli i s příklady. Ať už bychom se zaměřili na učení na maturitu, vysokoškolské zkoušky nebo učení se obecně.

[odsouzena]

2020

Byl to mega bláznivý rok, plný bláznivých akcí až do rána, skvělého léta a hlavně skvělých lidí, za který jsem vděčná!

Leden - zhroutila jsem a zase se špatně zamilovala a zařizovala jsem svůj maturitní ples.

Únor - zažila jsem krásný maturitní ples, na kterém jsem vypadala jako princezna, ale taky jsem byla v píči z Lukáše.

Březen- začala karantena a já si pořídila druhé morče a zjistila jsem, že mi ta samota vůbec nevadí.

Duben - trávila jsem hodně času s mými koňmi a zažila skvělou party na čarodějnice s Kubou, konečně jsem si taky uvědomila, že David je šťastný se Sabčou a já mu to přeju! Byla jsem přijata na vysněnou VŠ!

Květen - karanténa pokračovala a já zjistila, že bych se měla začít učit na maturitu (nevyšlo to)

Červen - neodmaturovala jsem... ale za to, jsem to pořádně zapila a ne jednou!

Červenec - měla jsem pomaturák a začala si tykat se svým zeměpisářem! Prokalila jsem každý víkend, zamilovala se do Tibora, zažila první akci až do rána s naši partou a byla se Šimonem.

Srpen - Jeli jsme na dovolenou, 6 hodin naší haťapkou s těma nejlepšíma lidma, každou akci jsme jeli až do rána a celé dny jsme byla s kamaradama a víkendy jsem strávila se Šimonem (byla si jistá, že nám to vyjde) Měla jsem se začít učit na maturitu (nevyšlo to)

Září - víkend před maturitou jsem zase prokalila, ale ODMATUROVALA JSEM! Malém jsme přišli o člena ty naši ujetý party... (nikdy nebude vypadat jako dřív, ale žije a to je nejdůležitější!) Nechaly jsme si se segrou udělat společný tetování, jela jsem na zápis na VŠ, po 10ti měsich jsem si konečně mohla sednout na Montyho a taky jsem oslavila svoje 20tiny asi na 4x a pořádně!

Říjen - další karanténa a já začala ,,chodit” na VŠ, trávila jsem víc času s kamarády a po 2 měsících jsem zase viděla Šimona a dopadlo to tak jak to dopadlo... přišla jsem o svoji kočičku... a domu nám přibyly dvě koťátka. Pohadala jsem se se svoji nejlepší kamarádkou z gymplu a pořád to nemáme vyřešené..

Listopad - trávila jsem čas s holkama a dělala věci na započty, přišla o nejlepšího kamaráda, díky nejlepší kamaradce, která pro mě znamenala všechno.

Prosinec - po dlouhé době jsem viděla všechny svoje kamarády, zažila s nimi další super party, dostala jsem se ze vztahu se Šimonem a asi jsem se zase zamilovala, ale tentokrat do Petra...neudělala jsme svoji prvni zkoušku, zjistila, že mi nejlepší kamarádka ve všem lhala, ale díky tomu mám zpět svého nejlepšího kamaráda!

And that’s All

Můj bláznivý rok 2020 ve zkratce a já jsem strašně moc vděčná za to co se stalo! Dekuju! Doufám, že rok 2021 bude taky tak skvělej!

[sapphorrific]

Tagla mě @moonwich moc děkuji!! :)) 

(a ano, budu to vyplňovat česky, protože můžu) 

1. Are you staying home from work/school? Jojo

2. If you’re staying home, who’s there with you? S rodičema, přičemž mamka chodí do práce a otěc je momentálně doma.  

3. Do you have pets to keep you company? Kočičku a gekončíka nočního 

4. Who do you miss the most? Drahou polovičku :((

5. When was the last time you left your home? Včera jsem se byla projít s mamkou venku

6. What was the last thing you bought? Pizzu na oběd nějakých x týdnů zpátky? A impulzivně si kupovat hry a věci z ebaye zatím úspěšně odolávám xd

7. Is quarantine driving you insane or are you finally relaxed? Uhh tak napůl, na jednu stranu se nemusím vídat s lidma, které nemám ráda, můžu předstírat, že autoškola neexistuje a takk.. Ale už se to celé táhne moc dlouho. 

8. Are you a homebody? Jakože doma jsem ráda a tak, ale jedině pokud jsem tam dobrovolně? A můžu jít kdykoliv ven nebo být s gf? Jak jsem říkala, už je to fakt dlouho a už mě to neba i jako introverta. 

9. What movies have you watched recently? Teď nějak na filmy nekoukám, ale počítá se nová epizoda Killing Eve? A mega bych si chtěla někdy pustit Portrait of the Lady on Fire..

10. An event that you were looking forward to that got cancelled? Nevím, jestli Coloursy budou, nicméně o tom velmi silně pochybuju. Měla jsem tam fakt dobrou brigádu s jídlem a lístkem zdarma a fakt jsem se na to těšila tento rok. Ale snad to třeba ještě vyjde, co já vím.

11. What’s the worst thing that you’ve had to cancel?  Jsem zmatená z toho, jestli je “worst thing” myšleno jako nepříjemná věc, kterou jsem musela zrušit, a jsem za to ráda nebo příjemná věc, z jejíhož zrušení jsem zklamaná?? Mám pocit, že spíš ta druhá. V tom případě by to prostě byly všechny potenciální rande s gf asi?? Mega bych šla zase do zoo :(( 

12. What’s the best thing that you’ve had to cancel? Autoškola!! Já jsem nikdy nebyla stvořená k řízení auta ok?? 

13. Do you have any new hobbies? Hmm asi ani ne?? Zase trochu víc peču i guess a sem tam dělám jógu. Ale nic tak velkého, co bych nikdy dřív nedělala nebo tak. 

14. What are you out of? Už mi docházejí zajímavé YT kanály, na které bych koukala xd A motivaci se učit na maturitu už nemám vůbec. Ale mám novou vaničku zmrzliny se slaným karamelem, takže aspoň něco. 

15. What music are you listening to? Poslouchám hudbu jenom, když někam chodím nebo jedu, takže teď nic kromě instrumentálních playlistů k učení. 

16. What shows are you watching? Teď asi jenom Killing Eve a I’m not okay with this (ale to už jsem tak napůl zazdila) 

17. What are you reading? Sapiens od Noval Yuah Harrariho (nevím jak bych to jméno správně vyskloňovala, omlouvám se). Je to dost zajímavé, ale už jsem to dlouho neotevřela. 

18. What are you doing for self-care? Piju hodně kafe, jím zmrzku, dělám si domácí milkshaky (mlékotřesy???), chodím na procházky a takk. Jako nic světoborného nebo nějak extrémně zdravého, ale couž. 

19. Are you exercising? Skáču přes švihadlo, dělám jógu, jezdím na kole

20. How’s your toilet paper supply? Normální asi?? Jako teď už lidi nedělají panické nákupy na apokalypsu a obchody jsou zásobené, takže to fakt není žádný velký problém. 

21. Have you made any changes to your hair during quarantine? Jakože celkem mi porostly, nevím, jestli se mi to líbí nebo ne. Už od začátku karantény se hecuju, že zase trochu využiju svoji smývací zelenou barvu, ale pořád to odkládám, takže asi z toho nic nebude xd 

Taguju @zjineplanety @ronidovs @jakozecoze @kitikara @kocourmokroocko @dalsimoravskyblog + kohokoliv komu se to chce vyplňovat :))

[classygirlinbar]

Shrnutí roku 2017

Záměrně jsem pár věcí vynechala, protože je nechci sdílet s nikým jiným a pokud je zapomenu, tak mi to vadit nebude. No a některé jsem prostě zapomněla. Každý rok si nadávám, že jsem něco nedělala víc a něco míň a každý rok si říkám, jak byl lepší než ten předtím. Možná to ani není pravda, ale lidská mysl tak ráda zapomíná a zlehčuje. Dneska asi nebudu na žádné dlouhé projevy a rovnou začnu.

Leden. Tak jako ten minulý, i tento rok byla první velká akce akademie. Po mém šíleném zakončení roku jsem pokračovala v ještě šílenějším duchu a s A. měla strašně zvláštní rozhovor. Seděli jsme vedle sebe a já vůbec nevím, o čem byla řeč, neboť celou akademku se pilo. A jak! (Ne)maturanti se nezapřou. V úplném závěru večera jsme seděli na nádraží, nemluvili spolu, a nakonec se mi omluvil. Do dnešního dne nevím za co. Pokračovala jsem v úterních akcích na Ulitě a ani náhodou si nepřipouštěla, že bych měla maturovat. Dokončila jsem noty pro sbor a s Klárkou navštívila svou budoucí vysokou školu. Letos jsem na farní ples šla jenom se ségrou a svým způsobem si ho užila. Taky jsem začala dělat autoškolu.

V únoru moje máma oslavila čtyřicet, já celé jarní prázdniny pracovala a udělala řidičák na první pokus. Taky skončily taneční a s nimi i úterní akce. Začala jsem pracovat i ve školce jako učitelka dětí na flétnu. Tentýž týden se konal můj maturitní ples. Katastrofa. Potkala jsem tam úplně všechny své bývalé crushe na jednom místě, neuměla jsem tančit a všeobecně jsem prostě nezvládala myšlenky, že maturuju, že jsem sama a že nemám nárok na štěstí jako normální lidé. Nevěnovala jsem se rodičům, za což se nenávidím do teď a opravdu solidně jsem tam ze sebe udělala zoufalku před B.. Tehda jsem ho znala asi měsíc. Celkově na tento večer opravdu nerada vzpomínám. Kvůli plesu jsem si nic nesměla a ani nechtěla dělat s vlasy, takže den po tom jsem je obarvila na modro. Nelituji!

Hned první úterý v březnu jsme vyrazili na Ulitu, jakožto řádnou přípravu na důležitý soutěžní koncert. Celý večer jsme se s A. doslova mlátili do čela a Mayerová tam měla svůj malý úlet. Tenhle večer mám moc ráda, protože jsem byla tak na šrot, jak jen to šlo. A strašně šťastná. Ještě raději mám následující ráno, kdy jsme zjistili, že Mayer šla domů pěšky (bydlí asi 4 km daleko), ztratila jeden prstýnek, zaspala a k tomu všemu celý den zarytě odmítala pít. Já a A. jsme v pití pokračovali a celý den byl mlžný. Minimálně pro mě. Po příjezdu domů jsme se šli vystřízlivět jedním pivem a pak alou domů dospat. A takhle vznikla naprosto legendární hláška, kterou pronesl B.: „Vy jste ho rozbily!“ Moje první 24 hodinová alkoholová akce. Poslední víkend v březnu jsme zpívali na studentské mši, naše závěrečná, a Mája oslavila své osmnácté narozeniny.  Celou akci bych shrnula jako obrovský nedostatek spánku, alkohol, cigarety a kdo ví co všechno dalšího... Navštívila jsem A. a šla s ním pěšky z vedlejší vesnice zpátky na chatu. Popovídala jsem si u ohně o starých autech, ráno pomohla uklidit a nakonec jsem zjistila, že jsem se snad i někomu líbila. Budeme předstírat, že ten kluk v sobě neměl spoustu chlastu a marihuany. V pondělí po tom jsem byla na očním a předala narozeninový dárek slunci mého života. Snažila jsem se. Nebudu vám lhát, podle mne to byla nejlepší věc, kterou jsem kdy vytvořila a lepší už to nebude.

Máma mi zakázala v dubnu pracovat v pizzerce a já se snažila doučit všechny lekce z flétny. Samozřejmě jsme se kvůli tomu pořád hádaly. Již tradičně byly na začátku dubna Otrokovice. Tehda jsem celou cestu zpět seděla s A. a celkem jsem do něj ryla. Díky Mayer. Dobrovolně bych si tam nesedla. Dostala jsem, co jsem potřebovala a šla dál. V pátek jsme dostali volno kvůli přípravě na písemné maturity. Já si místo učení pustila první díl 13 reasons why. V sobotu večer jsem viděla poslední. Můj život se otočil o milion stupňů a zamířil směr do prčic. Duben byl poslední měsíc na stření vůbec. Všechno směřovalo k brzkému konci. Rychle se dohánělo učivo, víc se pilo, víc se kouřilo, víc se žilo. Napsala jsem slohovou část písemné maturity a o velikonočních prázdninách jsem byla úplně naposled v práci před maturitou. Následující týden byla akce hranatého stolu, tzv. dubnová. První celo-víkendová akce a poprvé také přijela Ashka. Poslední týden ve škole jsme začali pondělním focením a ukončili posledním zvoněním. Večer před tím jsme si hodili věci do školy a šli na velkou párty. Pro mě první takového formátu. A snad i poslední. Ten večer jsem si uvědomila, jak moc vnímám to, jak se cítí ostatní. Jak mi po určité hladince alkoholu a nedostatku spánku spadne hradba a já jsem najednou zranitelná a strašně citlivá. V sobotu jsem byla na kávě s Peťou a pak byl čas se učit. A málem bych zapomněla, přijali mě na vysokou školu do Skotska! Zjistila jsem to v hodině češtiny a celou dobu jsem měla hladinu serotoninu tak padesátkrát vyšší než normálně.

Druhého a třetího května jsem napsala písemnou maturitu z češtiny a matematiky a byla na spoustě pivech se spolužačkou z matematického semináře. Byla jsem také po obrovském počtu hádek přinucena jít ke kadeřnici, abych měla 'normální' barvu vlasů. Zjistila jsem, že nějakým záhadným způsobem nejsem přihlášená na matematiku+ a tak mne čekaly už jen jediné přijímačky na Masarykovu v Brně. Tam jsem se sice později dostala, ale nenastoupila. V neděli jsem jela na celou noc na akci do Šumic. Učení opět nula. Přišel svaťák. Hodně jsem se snažila učit, přestala jsem na chvíli kouřit a v pátek jsem jela na akci do Brodu. Pokud jste si zatím nevšimli, ano, opravdu hodně jsem pila. Pohádala jsem se s mámou a poprvé v životě jsem nepřijela domů. Maturita dělá divy. V úterý jsem maturovala ve složení a pořadí: chemie, čeština a fyzika. Den před tím jsem si vytiskla rozbory všech dvaceti knih, z nichž jsem četla osm. Neuměla jsem víc jak sedm otázek do chemie a šest do fyziky. Nejsem žádný šílený šťastlivec, takže jen v češtině jsem si vytáhla knihu, kterou jsem četla. Na stranu druhou jsem měla takové to štěstí po svém, kdy jsem si ve fyzice vytáhla chemickou otázku a v chemii otázku, která úzce navazovala na otázku před ní. Tu jsem si přečetla těsně před tím, než jsem šla na 'potítko'. Po maturitě jsem si uvědomila, jak moc miluji ty učitele, které jsem měla celý gympl a jak moc odtamtud nechci odejít. Navzdory všemu jsem 16. května 2017 oficiálně odmaturovala. Volala jsem to mámě, ona na mě počkala před školou, já jí předala milion svých věcí, včetně štosu 20 rozebraných knih, ona mi dala nemalou sumu peněz a poslala mne pryč se slovy: „Jdi se ožrat.“ Za svoji mámu jsem taky vděčná. Kam jinam bych zamířila, než do Ulitého. Objednala jsem si whiskey a všem opravdu nahlas a nadšeně vyprávěla o tom, jak jsem udělala maturitu. Bylo to hezké odpoledne. Den na to šla zmaturovaná půlka naší třidy na pivo, v pátek jsme se sešli téměř všichni a oslavili spolu zdařenou maturitu. Všichni to udělali. V sobotu jsme si dali sraz na cyklostezce a šli pár kilometrů s alkoholem v ruce až na majáles. Majáles je akce, která má tak moc hlodů, zážitků a rozmazaných nebo úplně černých míst, že to snad ani možné není. Kdo o něm slyšel, slyšel, kdo ne, musí se s tím smířit (nebo se přimotat k Hranatému stolu, tam se ty legendy občas opráší). Jen si tady tak odložím dvě zajímavé věci: Flowers in your hair a moji první pusu. Pak jsem zase začala chodit do pizzerky a poslední víkend v květnu jsem poprvé navštívila jízdu králů v nedalekém Vlčnově. Pominu-li to, že mě kamarádka šíleně vyděsila sebevražednou SMSkou, tak to byl prostě milý večer. A taky jsem měla poprvé búchanú! Po maturitě jsem se rozhodla, že kvůli své finanční situaci a nemožnosti opustit své přátele zůstanu na vysoké škole alespoň v česku, v Praze.

Hned na začátku června jsem odjela do Pardubic na naprosto skvělou dovolenou, můžu-li to tak nazvat. Oslavila jsem s kamarádkou její narozeniny a místo toho, abych já dala dárek jí, tak ona ho dala mě a vzala mě na Hanse Zimmera. Vrátila jsem se domů z Pardubic, odučila poslední hodiny flétny, chodila do Ulitého, vrátila jsem pomůcky z brigády a byla ráda, že se téhle strašné věci zbavila. Pokud malé děti vyloženě nemilujete, tak je neučte, prosím! Úplně poslední společná akce se spolužáky byla devátého června, kdy jsme odjeli do Bojkovic a strávili tam noc. Díky Filipe, že jsem se ani vyspat nemohla! Prvním ranním vlakem jsem jela domů, abych mohla pomáhat mámě a po cestě jsem potkala Bětku. Kolem půlky června jsem nastoupila na druhou brigádu, pár ulic od mého domu, a v podstatě jsem jezdila na kole z jedné brigády sedm kilometrů do druhé. Večer domů spát a pak zase na novo. Jedno pondělí jsem byla s Mayerovou na skvělém filmu Jima Jarmusche v Ulitém. Do dnes jsem ho neviděla celý, protože jsme v půlce dostaly hlad a šly na jídlo. Taky jsem si zase odbarvila vlasy na blond a koupila si nový telefon.

Přesně na přelomu června a července se konala další akce. Nesla se ve smutečním duchu, neboť několik dní před tím Karel, majitel kavárny Ulité kafé, oznámil, že kavárnu na konci roku zavře. Tato akce byla poslední u nás doma, byla oficiálně celý víkend a byli jsme v letním kině na Masarykovi. Podařilo se nám zbořit sextánský ukončák a máma zjistila, že kouřím. První víkend jsme měli akci u Klárky, a tak nějak jsme si všichni uvědomili, jak to s námi a mezi námi je. A byla jsem na první svatbě v životě.

Pátého srpna byla poslední projekce letního kina u Ulity, film Naprostí cizinci. Rozhodně doporučuji, byl skvělý. Naplánovali jsme první pořádnou akci na chatě s lidmi z práce a oslavili jsme narozeniny, svátky a vlastně tak nějak všechno, co šlo. Jídlo tam bylo dost dobré a taky jsem se poprvé koupala nahá. Byla jsem na odběrech krve a doktorka mi řekla, že mám opravdu špatný krevní obraz a v důsledku toho mi zakázala téměř veškeré jídlo. Taky jsem se rozloučila s B. a on odletěl na Taiwan. Oficiálně jsem se zapsala na vysokou školu a zajela na překladatelskou akci do Brna.

V září jsem ukončila pracovní poměr v obou brigádách a uspořádali jsme další akci Hranatého stolu, poslední v roce 2017. Byla skvělá. Musím říct, že z té mám opravdu dobré vzpomínky. I přes to, že ji dva účastníci kompletně problili, já byla příšerně nemocná a kamarádka s A. se chovali fakt nemožně. Protože IIIIII can’t dance… atd. Čtrnáctého září jsem se odstěhovala na koleje, děkuji I. za pomoc, a tak začal můj vysokoškolský život. Téměř jsem si toho nevšimla a bydlela jsem někde úplně jinde a žila úplně jiný život. Vypnula jsem si domácí sdílený kalendář a začala používat vlastní. Najednou jsem neměla přátele a ani neznala svoje spolubydlící. Měla jsem imatrikulaci, přijela za mnou Králík a následující víkend naši. Obarvila jsem si hlavu na fialovo, seznámila jsem se s Káťou (Káťa je super) a poprvé si oprala v Praze. A taky jsem se osobně seznámila s novým člověkem z twitteru, s Rubie.

V říjnu jsem si vyřídila voličský průkaz, byla poprvé na Strahově a začala jsem učit angličtinu. Nebo jsem se o to alespoň snažila. Navštívili jsme s Martinem, Markét a Králíkem Linux days, které byly sakra skvělé a potkala Ozze. Třikrát. To už tak skvělé nebylo. Napsala jsem první zápočet a odvolila jsem. Byla jsem na skvělém obědě s jednou slečnou od nás z gymplu a díky ní jsem si uvědomila, že bych měla víc prozkoumat Prahu. Zašla jsem si na přednášku na Karlovku a začala chodit do sboru. Byla jsem poprvé na večeři s Markét a Martinem bez Králíka a koupila si nové, úžasné boty. Napsala jsem první zápočet z matiky, zašla s Káťou, Štefanem a Míšou na zmrzku a naučila se jíst McFlurry s hranolkama. Večer jsme zašly s Králíkem na večeři do Palandy, protože jsem řekla, že alespoň jednou v životě musí zkusit, jak skvělé jídlo tam je. Pak jsme zašli na můj první film v Bio Oko, Kafe a Cigára od Jima Jarmusche. Mám ráda Jima Jarmusche. V sobotu jsem se zúčastnila twipiva, které zorganizovala Madla na Žižkově a potkala tam pár fajn lidí. Na úplném konci října jsem si nabarvila vlasy na červenou.

První víkend v listopadu jsem odjela do Pardubic a začaly jsme s Králíkem velký úklid jejího pokoje. Přes volno v listopadu jsem si zajela na Moravu, dala si víno s Mayerovou, oslavila svátek s rodinou, zašla na kávu s Ádou a Klárkou, v pondělí jsem se stavila do sboru a zašla do Ulity na dvě deci před tím, než jsem jela zpátky domů. Navštívila jsem skvělou přednášku o prezentování a na konci týdne za mnou přijelo pár lidí na koleje. Víkend to byl zvláštní. V něčem super a v něčem se úplně posral. Záhadným způsobem se mi podařilo zamilovat se do člověka, do kterého jsem se nikdy zamilovat neměla. Jistě, byl mi sympatický už od doby, kdy jsem ho poznala, ale jeho chování vypovídalo o tom, že je to jen jednostranné, a tak jsem od toho upustila a měla spoustu 'úletů' jinde. Po tomhle víkendu se mi obrátil svět vzhůru nohama a já se z toho, že jsem byla celkem šťastná, dostala zase do sraček. Nedokázala jsem myslet bez té černé zástěny na mozku a šílených citů okolo.

V prosinci jsem ukončovala všechny předměty, snažila jsem se napsat zápočty a rozsvítili jsme sakury v kampusu. Přijela za mnou na víkend sestra, což bylo fakt vtipné, protože mi volala máma tak milionkrát a při posledním hovoru oznámila, že sestra už nikdy do Prahy nepojede. Moje máma je láska. Měla jsem krámy, neskutečně se pohádala s C. a chtělo se mi se vším praštit. Byla jsem v Olomouci na vánočních trzích a dosáhla osobního úspěchu (praštila jsem I.) a taky jsem překonala osobní strach (objala jsem ho). S Mirečkou jsme vypily pár flašek vína a ostříhaly si ofiny. Prostě pár šílených (částečně bývalých) sboristek. Se sborem jsme odzpívali Rybovu vánoční mši, dvakrát, a seznámila jsem se s další Káťou. Nabarvila jsem si vlasy zpět na zrzavou, protože mám rez v duši a už mi chybělo, že to je vidět i na venek. Den před štědrým dnem jsem byla s Králíkem zpívat Rybovku na hlaváku a psala jsem si s B. Je to děvka. Naše děvka! Na štědrý den bylo všechno hektické. Posnídala jsem, uvařila si polévku k obědu, šli jsme k babičce na růženec, zabalila jsem rychle dárky, zavolala jsem I., popřála hezké Vánoce a šla se obléct k večeři. Povečeřeli jsme, rozdali skvělé dárky a šli spát. 27. přijel I., zašli jsme na Ulitu a konečně se podívali na Charlieho. Já zase bulela jak malá a nedokázala se mu pak podívat do očí. Místo toho, abychom si o tom promluvili jsme šli spát a zase jsme mlčeli. Já spát nemohla, tak jsem si šla lehnout do obýváku a koukala jsem na stromeček. Ráno jsem mu udělala snídani a vyprovodila ho na autobus. Ale už znám pravidla šachu a viděl Charlieho! Další den jsem měla jít na víno s Mayerovou, ale ta to nakonec odvolala, a tak jeden z hlavních důvodů, proč jsem zůstávala na Moravě, zmizel. Odpoledne mi napsala Ginny, že silvestrovská Ulita se přesouvá o den dřív a jestli přijdu. Já nadšeně souhlasila. Spolu s Majálesem to byl jeden z nejlepších večerů roku. A mám fotku z Ulity! Dokonce jednu i s Májou. Mám fakt radost. Na silvestra jsem chtěla sedět doma a psát tenhle článek, ale na poslední chvíli mě pozvali snad čtyři lidi na různé akce. Nakonec jsem šla s těmi, kteří mi napsali první, a tak jsem strávila skvělý večer u Klárky. Stavila jsem se i na Ulitě na poslední dvě deci vína v tomto podniku v životě a potkala jsem Vale, Bětku, Filipa, Michala, Jiřího, Filipa s Májou a spoustu jiných skvělých lidí. Mája mě pozvala na panáka, já se rozloučila a opustila svůj domov s nejlepšími vzpomínkami. S partou pár lidí jsme vyrazili na náměstí, abych našla tu vlastní, otevřeli jsme šampaňské, část ho vypili a část vyprskali ven. Pomalým krokem jsme se vydali na cestu domů a já potkala Máju s Filipem. S oběma z nich jsem se pořádně objala a nevadilo mi to, protože je mám moc ráda. A tak začal můj rok 2018.

[identitypromenlivosti-blog]

Maturitní ročník

Tak jo. Dneska fakt umírám smíchy. Ráno vstávám na deset do školy a říkám si, jaké to není skvělé, že mám tolik času… Málem mi ujel autobus. Sednu si na sedačku a zjistím, že jsem si roztrhla silonky. Bravo! Jdu do školy, Loudys nechápe, jak jsem se nemohla naučit 5 maturitních otázek, když jsme se na ně domluvily včera v 11 večer. V dějepise dělám otázku do biologie, v matice do češtiny, v angličtině se učím základy práva. Přijdu do tělocviku a zjistím, že jsem si zapomněla ponožky do bot. Ne. V silonkách fakt cvičit nebudu. Počkat? Okej. Nezapomněla jsem si je. První dnešní úspěch. Dvacetkrát se ještě zaháknu prstýnkem o oblečení, než se převleču a dojdu do tělocvičny. Tam dám ve volejbale při podání za sebou 4 “auty” přes zadní čáru, prej jsem z té jógy nějaká agresivní a učitelka se mě ptá na jakési sportovní pojmy a to bych asi byla radši, kdyby se mě zeptala​ na pětiválcový motor. Absolutně netuším, co jsem to právě napsala. No a v tomhle zvláštním rozpoložení se podívám na mobil. Spolužačka píše do skupiny, že bychom měli “viřešit” tablo. Otevřu skupinu 1) Párty v pátek. Ne, díky, umírám už teď. Možná tak no alcohol čajovna. 2) Daniel - “Až za mnou pojedeš, tak mi vezmi prosím tisíc věcí, sice budeš vypadat jak Santa, ale okej..” V pohodě. Nejsem si jistá, jestli vůbec nastoupím do správného vlaku, ale jak to tak vypadá, asi si pronajmu dodávku. 3) Začíná mě bolet palec z toho, jak se nemůžu dostat na začátek konverzace skrze gify s labutěmi. “Proč tady jsou sakra ty labutě?!?” A když sakra dojedu až nahoru, tak se dozvím, že se ta kravka překlikla a napsala tady o dárku na tajnou oslavu. 4) Oslava! - takže… “Jelikož jsme se všechny shodly, že jsi z nás nejkreativnější, do zítřka můžeš nachystat tisíc dalších věcí a rovnou vymyslet a napsat knihu nebo něco takového. Však ty to zvládneš…” Zapnu Instagram. 1) “Proč si se mnou nechceš psát na massengeru?” Hádej… Sakra hádej! Studenti medicíny jsou někdy strašní. 2) Lajky, komentáře na druhém Instagramu. Děkuji. Jdu na oběd… “Dneska nemáte objednané jídlo…” Chce se mi brečet. Umírám hlady. Beru si polévku a jím aspoň to. Přijdu do sboru. Nanana, tututu, lelele, lalala, o hřebíčku zahradnický… Mám tisíc chutí jít dirigovat místo té úžasné ženy. Tep se zklidňuje. Zpívám… Ne, to bych nebyla já. Samozřejmě, že na zem vyliju aspoň polovinu svého pití. Wow. Tak jo. Středa je můj šťastný den. Přicházím hladová domů, v myšlenkách jídlo, které si uvařím. Jasně, že nemáme sýr a zeleninu, která tam ještě dneska ráno byla. Skočí po mně Jascha a roztrhá mi ještě víc silonky. Beru ho do rukou a zachlupatí mi celé černé tričko. Zbožňuju ho a zjišťuju, že se pořád směju. Já nevím proč, ale mám pocit, že by už měla být noc a já bych měla jít spát. Ale ne! Pojďme se učit na maturitu a další testy, které zítra píšeme… Oh yes!